Rozhovor pro časopis Pohledy
3x3 (Pohledy)
PŘIPRAVILA: KATEŘINA TÁBORSKÁ
FOTO: ARCHÍV RESPONDENTŮ
Rev. RADEK BANSEI
39 let, Litvínov, zenbuddhistický mnich
a učitel tradičních japonských umění.
Blízký žák mistra Sandó Kaisena. Vede
několik center zenové praxe a je dědicem
autentického učení starých mistrů.
Kromě vedení center, duchovní a meditační
praxe a publikační činnosti se věnuje
orientální léčbě, hře na japonskou
bambusovou flétnu Shakuhachi a praxi
čajového obřadu Chadó.
Co právě dělám
Podzimní období je pro mne plné příprav
a nových projektů. Po několika festivalech
a ukázkách japonských umění, které proběhly
koncem léta v mnoha částech naší země,
začíná několik tématických kurzů a mnoho
lidí má stále větší zájem o soukromé studium,
zejména japonského jazyka, kaligrafie a přípravy
sushi. Probíhají dokončovací práce na
Centru japonských umění v Litvínově, ze kte-
rého mám obzvláštní radost a je mým přáním,
aby bylo k užitku co nejširšímu okruhu lidí.
Připravuji pro své přátele a žáky na příští rok
cestu do Číny, vytváříme nový časopis a také
se rýsuje nová kniha o tradiční Cestě mistrů
čaje. Pevně doufám, že si v tom množství
práce a podzimním sychravém počasí dokáži
zachovat pevné zdraví a klidného ducha, což
také ze srdce přeji i všem čtenářům.
Co mne potěšilo
Přes všeobecnou skepsi, frustraci a prázdnotu
mnohdy pociťovanou společností, stále
častěji se setkávám s dobrými a srdečnými
lidmi, kteří jsou ochotni nezištně nabídnout
svou pomoc a podělit se o svůj čas. Jsem přesvědčen,
že naše štěstí nezáleží ani tak dalece
od našeho prostředí, vztahů a životní úrovně,
jako spíš od našeho postoje k životu, nadhledu
a jisté moudrosti. Těší mne, když se lidé
chovají skutečně dospěle, projeví štědrost,
neohroženost a velkorysost v každodenních
situacích s vědomím, že není malých činů.
Setkání s několika takovými lidmi mne velmi
obohatilo. Dělat dobré věci není snadné, ale
stojí za to.
Co mne trápí
Je mnoho hlubokých a dlouhodobých problémů
v sociální a ekonomické sféře. Ty vychází
především z upřednostňování osobních zájmů
jednotlivců a nedostatečné empatie společnosti.
Vždy mne zklame lidská lhostejnost,
sobectví a arogance. Nízké a sobecké cíle
nikdy nevedou ke skutečnému štěstí. Žijeme
mnohdy velmi povrchně. Ztrácíme se často
v myšlenkách, lítosti nad minulostí a strachu
z budoucnosti. Nežijeme. Zejména lidé ve
státní správě, na úřadech a na místech, kde
jsou odpovědní za chod společnosti, by měli
pochopit a znovuobjevit skutečné lidské hodnoty
jako jsou odpovědnost, svědomitost, lidskost
a služba druhým, být živým příkladem
– jen tak je možné zabránit extrémům, nepřátelství
a tragédiím. Je mou světlou nadějí, že
tomu lidé začnou rozumět.
